Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie homeopatie

19. 2. 2007

Historie homeopatie se datuje od starověku, kdy už Hippokrates léčil podle zákonu podobnosti: Similia similibus curantur (podobné se léčí podobným). O novodobé rozšíření homeopatie a důkladné rozpracování této terapie se zasloužil německý lékař dr. Samuel Hahnemann. Narodil se v 10.4.1755 v Mišní v chudé rodině malíře porcelánu. Otec byl k němu přísný a podporoval jeho studia medicíny, které zahájil v Lipsku a pokračoval v nich ve Vídni. Lékařský diplom získal na univerzitě v Erlangenu, živil se vyučováním cizích jazyků a překlady knih.

Jako lékař nebyl spokojen se způsobem tehdejší léčby a začal hledat jiné alternativy. Dělal různé chemické experimenty a zkoumal alchemii, vydává různé spisy, v nichž kritizuje současnou medicínu. Při překladu Materie Cullena začal brát chinin, aby ověřil některá jeho tvrzení při léčbě malárie. Tak vlastně přišel na zapomenutý zákon podobnosti a začal vypracovat metodiku homeopatické terapie. V roce 1810 vydává v Lipsku svůj "Organon racionální léčby", který se za jeho života dočkal ještě čtyř vydání. Šesté vyšlo až dlouho po jeho smrti, kvůli jeho poslední manželce Melánii.

V roce 1811 Hahnemann přednáší homeopatiiObrazek  na Lipské univerzitě a provádí tzv. provingy (zkoušky léků) na svých studentech. V soukromé praxi léčí své pacienty homeopatií a dosáhuje dobrých výsledků. Po bitvě národů vypukla epidémie tyfu, měl 183 pacientů a umřela mu jenom jedna stará pacientka. Oproti klasické medicíně to byl velký úspěch, jim umíralo v nemocnicích více než jedna třetina nemocných. Od roku 1811-1821 vydal šest svazků první homeopatické Materie mediky (Materie medika Pura - Čisté učení o lécích). V roce 1821 se musel přemístit do městečka Köthen kvůli lipským lekárníkům, kteří nesouhlásili s tím, aby si Hahnemann sám přípravoval své léky. Odtud odchází se svou poslední ženou Francouzkou Melánii, dcerou ministra spravedlnosti do Paříže. Tam mají společnou homeopatickou praxi, kde se potvrzují všechny Hahnemannová učení. Umírá 2.7.1843 v Paříží a tam je i pochován. Mezitím si homeopatie získala řádu zástanců a rozšířila se do celého světa, kde bylo dále rozprácováno Hahnemannovo učení. V průběhu 19. století se homeopatie rychle rozšířila po celé Evropě, do Asie a na Americký kontinent. K nejvýznamnějším lékařům v USA patřili dr. Constantine Hering (1800 - 1880), jehož zákony léčby platí dodnes, a dr. James Tyler Kent (1849 - 1916), jeho přednáky Materie mediky jsou základní knihou všech homeopatů a Repertorium je páteří dnešních repertorii. V roce 1849 založil dr. Frederick Quin (1799 - 1878) v Londýně první homeopatickou nemocnici. Když v roce 1859 propukla epidemie cholery, byla úmrtnost v této nemocnici o více než polovinu nižší než v ostatních nemocnicích. Po příchodu penicilínu a chemických léků byla homeopatie potláčena do pozadí až do 50. – 60. let 20. století, kdy se znova dostala na scénu. Byly státy, kde se homeopatie provozovala legálně a vyučovala se na VŠ, byly založeny homeopatické nemocnice a homeopatická terapie byla hrázena pojišťovnami. Pátřily mezi ně Indie, Anglie, Německo, Belgie, Holandsko, Francie a bývalý Sovětský svaz. U nás se začíná homeopatie vyučovat a provozovat začátkem 90. let 20. století a o její vzkříšení se nejvíce zásloužili angličtí homeopati. Vzniklo několik homeopatických škol na území České a Slovenské republiky a bylo přeloženo mnoho homeopatické literatury do češtiny. Tím byly položeny základy pro osvojení si homeopatické terapie nejen lékářům, ale i nelékářům ze všech sfér, kteří mají zájem se naučit tuto nelehkou terapii. To se děje i v současnosti, zkouší se nové léky a hledají se nové přístupy a postupy homeopatické terapie. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA